Engels, Bedřich (1820-1895) Německý marxista. Engels strávil velkou část svého života v Anglii. Narodil se v rodině prosperujícího továrníka v německém Porýní. V šestnácti letech odešel ze školy, aby se věnoval práci v rodinné firmě. Přes nesouhlas své rodiny se zajímal o konstituční liberalismus a buřičský literární nacionalismus třicátých let devatenáctého století. V sedmnácti letech publikoval první verše, v osmnácti byl již poměrně známým společenským kritikem.
V "Listech z Wuppertalu" (1839) napadl vlastníky mlýnl1 ve své domovině a obvinil je, že pokrytecky předstírají řádné křesťanství, zatímco žijí ze zisků ždímaných z dělníkl1. Živě zde vylíčil bídné bydlení, chatrné zdraví a ponižující chudobu dělníkl1. V období let 1839-42 publikoval téměř padesát kratších prací, včetně záznamů liberálně konzervativních sporu o filosofii, politice a náboženství, které běžně probíhaly na universitě v Berlíně, kde si odbýval vojenskou službu.
Jako berlínský liberál se Engels zpočátku netěšil velké přízni radikálnějšího Karla MARXE, s nímž se seznámil v roce 1842 na své cestě do Anglie, kde měla Engelsova rodina podíl na manchesterských přádelnách bavlny.
V cizině psal Engels o chartistech a socialistické politice, zkoumal životní podmínky dělnické třídy v soukromí i na pracovišti. Začal psát historii anglické industrializace a poslal kritický příspěvek "Nástin kritiky politické ekonomie" Marxovi k uveřejnění v Německu, který mu získal Marxovo uznání, a po svém návratu v roce 1844 se dohodli na spolupráci na politické satiře (Svatá rodina, 1845). Toho roku odjeli spolu do Anglie a pracovali na dalším společném politickém díle (Německá ideologie, vydaná posmrtně roku 1932). Rozvinulo se mezi nimi přátelství, které trvalo až do Marxovy smrti a v jistém smyslu i déle, když se Engels stal správcem Marxovy literární pozůstalosti. Engels vždy vystupoval jako Marxův mladší partner, avšak přesto jsou to jeho díla, která nakonec formulovala marxismus.
Engelsovým mistrovským dílem bylo Postavení dělnické třídy v Anglii, vydané roku 1845 v Německu, v němž kombinoval očité svědectví z průmyslového Manchesteru s materiálem vybraným z tisku. Dílo odráží jeho sympatie s obětmi industrializace, jeho demokratické politické zásady a jeho komunistické přesvědčení, že kolektivní vlastnictví výrobních prostředků musí nastoupit na místo plýtvání a nerovnosti, jež spojoval s kapitalistickou soutěží. Engels vypracoval dva dokumenty pro Komunistickou ligu, do níž vstoupil spolu s Marxem v roce 1847, a Komunistický manifest, který předpovídal proletářskou revoluci. Ten editoval Marx a vyšel na začátku roku 1848 právě před liberálními revolucemi, které se toho roku přehnaly Evropou. Engels pracoval s Marxem v radikálních novinách v Kolině na Rýnem a stejně jako on opustil Německo a přesídlil do Anglie poté, co byly znovu nastoleny konzervativní režimy. Na začátku padesátých let devatenáctého století napsal Německo,( selskou válku, pojednání o pozdně středověkém radikalismu s optimistickou zprávou pro své nedávno poražené současníky, a Revoluci a kontrarevoluci v Německu (po jistou dobu připisovanou Marxovi), v níž byl nedávný převrat hodnocen z komunistické perspektivy.
Do roku 1869 pracoval Engels v Manchesteru, a když odešel na odpočinek, byl partnerem v rodinném podniku. Po desetiletí exilu podporoval Marxovu rodinu v Londýně, zatímco Marx pracoval na svém magnum opus, Kapitálu, jehož první část vyšla pod názvem Příspěvek ke kritice politické ekonomie v roce 1859. Engels tuto knihu na Marxův příkaz anonymě recenzoval a ve dvojdílném článku v obrysech stanovil intelektuální systém, který užíval po zbytek svého života.
V této recenzi Engels ocitoval pasáž s "vlldčí myšlenkou" z předmluvy Marxovy knihy a označil ji za "materialistické pojetí dějin". Aby ukázal, jak lze toto materialistické pojetí demonstrovat na příkladech z dějin, použil tří rozdílů, které se znovu objevují v jeho pozdějších a významnějších dílech:
hegelovská logika (oproštěná od idealismu) v protikladu k "metafysice fixních kategorií";
"Marxova dialektika" oproti Hegelově; a historické v protikladu k logickému v Marxově metodě. Engels tvrdil, že dějinná "akce" pramení z "přímých materiálních impulsů", které spojoval s hmotou v pohybu a lidskou ekonomickou aktivitou způsobem, který nikdy nebyl uspokojivě vysvětlen. Engelsovým nejdůležitějším samostatným dílem byl Anti-Diihring, který vydal roku 1878 v Německu. Původní název zněl Pana Eugena Diihringa převrat vědy. Dtihring navrhoval socialistický systém, který pokládali Marxovi příznivci v Německé sociálně demokratické straně za ohrožení svého vlivu a autority. Engels byl vybídnut, aby "odrazil vetřelce". Dostal Marxův souhlas s politickým charakterem tohoto činu a užitečné informace pro ekonomické části knihy. Engels postavil proti Dtihringovým názorům vědecký socialismus vycházející z "dialektiky" a obsahující dva "velké objevy" údajně učiněné Marxem:
"materialistické pojetí dějin" a "odhalení tajemství kapitalistické výroby nadhodnoty".
Engelsova DIALEKTIKA byla metodou údajně odvozenou z hegelovské logiky, jež rozvíjela tří universální zákony přírody, dějin a myšlení. Jednalo se o vzájemné pronikání a jednotu protikladů či antitezí, přeměny kvality v kvantitu a naopak a negaci negace. Podle Engelse tyto zákony přesně popisovaly všechny procesy ve vesmíru, včetně jeho evoluce, vývoje lidstva, logiky a procesÚ lidského myšlení. Předpokládal pohyb a změnu, vývoj a protiklad ve všech těchto jevech a tvrdil, že naše pojmy musí tento vývoj odrážet a nemohou mít jednou provždy fixovanou podobu. Dále v Anti-Duhringovi uvažoval o politické ekonomii a socialismu a přitom uvedl kompendium Marxových názorÚ jako jejich jediný správný model. výňatky z Engelsovy knihy byly roku 1880 vydány ve francouzštině, do němčiny přeloženy v roce 1883 a do angličtiny v roce 1892 pod názvem Socialismus: Utopie a věda, a získaly marxismu tisíce přívrženců. Po Marxově smrti vydal Engels další předmluvy k AntiDuhringovi i k Socialismu a propagoval je jako "víceméně ucelený výklad dialektické metody a komunistického světového názoru, za něž bojoval Marx i já sám" - což byl nárok, který nebyl během Marxova života vznesen.
V knize Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884) Engels použil materialistickou metodu na antropologii. Do tohoto díla také včlenil prvek darwinovského přírodního výběru - tak, jak jej sám pochopil a prohlásil, že darwinismus je slučitelný s historickým materialismem a je pod něj úspěšně zahrnut. Zastával také názor, že se postavení žen ve společnosti zhoršilo s rozpadem občinových domácností a následným zavedením soukromého vlastnictví, moderní monogamie a patriarchální rodiny. V Ludvíku Feuerbachovi a vyústění německé klasické filosofie (1888) se věnoval antecedentům své dialektiky v hegelovské filosofii a positivní vědě a rozvinul její domnělé dÚsledky pro naše chápání logiky, epistemologie a historie společnosti. Engelsův popis způsobů, jak je dialektika potvrzována vědou a zpětně poskytuje konečné kriterium pro vědeckou metodu, byl obsažen v posmrtně publikované Dialektice přírody (1927).
Během Engelsova života vyvolaly jeho formulace materialistického pojetí dějin značnou kritiku. V jednom ze svých pokusů vysvětlit teorii prohlásil, že "základním determinujícím prvkem v historii je produkce a reprodukce reálného života... i když ruzné prvky nadstavby politické, právní a filosofické teorie, náboženské názory a jejich další rozvoj v systémy dogmat také mají svÚj vliv" (Marx and Engels, sv.2, s.448). EngelsÚv interakcionismus oslabuje jeho historický materialismus snad až k banálnosti.
Engels byl také vydavatelem II. a III. svazku Marxova Kapitálu a po Marxově smrti autorem více než dvaceti předmluv a úvodů k novým vydáním jeho děl. S Marxem si celý život dopisoval, byl jeho oslavovatelem a v určité míře i jeho prvním životopiscem. Byl také prvním, kdo představil některé z jeho raných rukopisů veřejnosti, a autorem kanonické interpretace Marxova života a díla, jež je dosud běžně užívána.
Engels vytvořil fráze "materialistický výklad dějin", "historický materialismus" a "falešné vědomí" - tu poslední v souvislosti se svými pokusy definovat pojem IDEOLOGIE. Engelsovy spisy tvoří také základ DIALEKTICKÉHO MATERIALISMU, přijímaného v sovětské filosofii a vědě. Zatímco Engels vůbec nepochybovalo tom, že jeho názory jsou přesným odrazem Marxových myšlenek či jejich striktně obhajitelná rozšíření a modifikace, kritikové zdůrazňovali rozpory mezi Marxovým a Engelsovým dílem. Vykladači Engelsova díla, kteří přijímají jeho versi partnerství, se při její obhajobě dostávají do stále větších obtíží. TC

odkazy
Marx, K. a Engels, F.: Selected Works. 2 sv. Moskva: Foreign Language Publishing House, 1962, s.488.
Marx, K., Enge1s, B.: Vybrané spisy ve dvou svazcích, přel. Z. Štoll. Praha: Svoboda, 1950.
literatura
Carver, T.: Marx and Engels: the Inlellectual Relationship. Brighton, Sussex: Wheatsheaf, 1983; Bloomington, Ind.: Indiana University Press, 1983.
Henderson, W.O.: The ure (Jr Friedrich Engels. 2 sv. London: Cass, 1976.